Co je vírník

Vírník neboli gyrocopter, autogyro či gyroplán je opatřen rotující nosnou plochou – neboli rotorem (velká vrtule nad strojem). Na rozdíl od vrtulníků však vírník nemá rotor poháněn vlastním motorem. Místo toho je opatřen další vrtulí (tažnou, ale častěji tlačnou), která je poháněna motorem, jehož tahová síla způsobí dopředný pohyb vírníku (podobně jako u letadla). Při dopředném nebo klesavém pohybu vznikají aerodynamické síly, které roztáčejí rotor a ten udrží vírník ve vzduchu. Tomuto způsobu pohybu vzduchem říkáme let v autorotaci. Jedná se o velmi jednoduché, ale zároveň geniální využití fyzikálních zákonů.

Průkopníkem a vynálezcem vírníku byl Španěl Juan de la Cierva, který absolvoval první let vírníkem v roce 1923.

Jednoduchou základní konstrukci vírníků používanou ve zdokonalené formě dodnes vyvinul v poválečném období Igor Bensen v USA. Bensen v šedesátých letech minulého století nabídl amatérským stavitelům plány svého vírníku B-8, podle kterých bylo možné postavit si vlastní vírník doma. Kvalita použitých materiálů, konstrukční postupy amatérských stavitelů a neznalost základních leteckých postupů při létání s vírníkem však způsobily nejednu nehodu, a tak bylo vírníkové létání odsunuto z hlavního proudu zájmu o létání. Vírníkové létání bylo označeno za nebezpečné a za jakousi slepou odbočku létání.

Moderní éra vírníkového létání je spjata se jmény dvou přátel a propagátorů vírníkového létání v Evropě. Italského konstruktéra vrtulníků Vittoria Magniho a finského konstruktéra letadel Jukky Tervamakiho. Termavakiho konstrukce rámu a horizontálního stabilizátoru z roku 1972 způsobila revoluci a učinila z vírníku výborně ovladatelný a hlavně bezpečný létající stroj. Vittorio Magni na základě dlouholetého vývoje v roce 1987 patentoval nový typ jedno a dvousedadlového vírníku MT5 a MT7 a založil továrnu na výrobu vírníků MAGNI GYRO. Díky novým znalostem a technologiím byly Bensenovy plány přepracovány v dokonalý vírník.

Je až s podivem, jak v některých kruzích amatérské letecké veřejnosti v České republice, je zaslepeně přiživován názor, že létání s vírníky je nebezpečné a neekonomické, přestože poslední vírníky byly na našem území zkonstruovány leteckými nadšenci ještě v dobách dávné totality. Je to stejné jako srovnávat první letadlo bratří Wrightů z roku 1903 s dnešními letadly. Základní myšlenka je sice stále stejná, ale použité technologie, materiály, motory a praktické znalosti se za tu dobu podstatně změnily, podobně jako u vírníků.

V posledních dvaceti letech prodělalo vírníkové létání technologickou revoluci a z kdysi vysmívaného a "nebezpečného" vírníku se naopak stal jeden z nejbezpečnějších létajících prostředků. Jukka Termavaki, Vittorio Magni a americký propagátor vírníků Greg Gremminger stanovili bezpečnostní standardy novodobého vírníkového létání, které dodržují a respektují všichni výrobci vírníků.

Moderní koncepce konstrukce vírníků včetně výrobních postupů podle Vittoria Magniho je dnes využívána u všech světových sériových producentů vírníků. Některé patenty si však Vittorio Magni ponechal, a tak například jedinečnou konstrukci rotorové hlavy v kombinaci s plným (ne dutým) kompozitovým rotorem mohou využívat pouze vírníky značky Magni Gyro.